Skrz stromy nevidime cestu do bezpečí
Vlci se sbíhají a ženy chabě ječí
Běžíme bezhlavě lesem a tmou tmoucí
Skrz rozlámané kosti, zničenou budoucností

Zákony silnějšího, divoká příroda
Nejsme naivní nedbáme zákona
Smrti hledíme, každý den do očí
Kdo z nás však uteče a kdo otočí

Ztroskotaní na pustém ostrově
Jít druhým po krku a strachu po stopě
Kdo doufá nepřežije, umírá překvapen
Ten kdo je bez zábran nebývá otrokem

Nevěřte ostatním a nejmíň sami sobě
Nic není dokonalý v týto zasraný době
Nejlepší kamarád, ti vrazí kudlu do zad
Musíš se začít modlit a nebo přestat doufat